Žil byl kdysi dávno laskavý starý čaroděj, který svých kouzelnických schopností velkomyslně a moudře užíval ve prospěch sousedů. Aby nemusel prozradit pravý zdroj své moci, předstíral, že všechny lektvary, kouzla a protijedy vytahuje už hotové z malého kotlíku, který nazýval svým hrncem pro štěstí. S různými problémy za ním chodili lidé ze širokého okolí a čaroděj vždy ochotně zamíchal obsah hrnce a jejich potíže napravil.
Všeobecně oblíbený čaroděj se dožil vysokého věku; když zemřel, zanechal všechno, co měl, své jediné dceři. Ta se však povahou od dobromyslného otce velice lišila. Kdo neovládal kouzla a čáry, nebyl podle jejího názoru k ničemu, takže proti otcovu zvyku poskytovat sousedům čarovnou pomoc často otevřeně protestovala.
Po otcově smrti našela dcera ve starém hrnci ukrytý malý balíček, na němž stálo její jméno. Když ho rozbalovala, doufala, že v něm bude zlato, ale místo toho našela jen jednu měkkou a tlustou bačkoru, tak malou, že si ji nemohla obout, a navíc bez druhé do páru. V bačkoře byl zastrčený útržek pergamenu se slovy: "Upřímně doufám, milá dcero, že ji nikdy nebudeš potřebovat."
Dcera proklela otcovu slabomyslnost, nepochybně vyvolanou stářím, a hodila bačkoru zpět do kotlíku, který hodlal nadále používat jako koš na odpadky.
Ještě téhož dne večer zaklepala na dveře jeho domu jedna vesničanka.
"Vnučce se vyrazila úplná záplava bradavic, pane," postěžovala si. "Váš tatík vždycky v tom starém hrnci namíchal takový speciální obklad..."
"Zmiz!" osopila se na ni dcera. "Co je mi do bradavic tvého spratka?" A zabouchla stařeně dveře před nosem.
Z kuchyně se v témž okamžiku ozvalo hlasité řinčení a rámusení. Čarodějka rozžehla hůlku, otevřela dveře a ke svému úžasu spatřila otcův starý hrnec: narostla mu jedna mosazná noha, na níž teď poskakoval uprostřed kuchyně a dělal na kamenech, jimiž byla vydlážděná, příšerný kravál. Čarodějka k němu užasle přistoupila, ihned však spěšně couvla, když zjistila, že je celý povrch hrnce pokrytý bradavicemi.
"Odporný krám!" zaklela a pokusila se nejdřív nechat hrnec zmizet, potom kouzlem vyčistit a nakonec ho alespoň vypudit z domu. Ale žádné z jejího zaříkadel nefungovalo a nijak nedokázala hrnci zabránit, aby nejprve poskakoval po kuchyni a poté ho následoval i nahoru do ložnice.
U postele starý bradavičnatý hrnec celou noc řinčel tak usilovně, že se čarodějce vůbec nepodařilo usnout. Druhý den ráno za ní pak neúnavně poskakoval a doprovodil ji ke stolu se snídaní. Klink, klink, klink, zvonila mosazná noha a čarodějka nestačila sníst ani první lžíci ovesné kaše, když se ozvalo další zaklepání na dveře.
Na prahu stál nějaký stařík. "Jde o mou oslici, pane," vysvětloval. "Ztratila se, nebo ji ukradli. Nemůžu bez ní odvézt svoje zboží na trh, takže bude mít celá rodina večer hlad."
"A já mám zase hlad teď!" rozkřikla se čarodějka a přibouchla staříkovi dveře před nosem.
Klink, klink, klink, zvonila na podlaze mosazná noha hrnce, tentokrát se však s hlasitým rachotem mísilo oslí hýkání a hladové lidské steny, zaznívající z hlubin nádoby.
"Buď zticha! Zmlkni!" rozječela se čarodějka, veškeré její kouzelnické schopnosti však bradavičnatý hrnec nedokázaly utišit. Celý den ji poskakoval těsně v patách, hýkal, sténal a řinčel, ať šla čarodějka kamkoli a dělala cokoli. Večer onoho dne se ozvalo třetí zaklepání na dveře, na prahu stála mladá žena a plakala tak usedavě, jako by jí mělo puknout srdce.
"Moje děťátko je těžce nemocné," bědovala. "Pomůžete nám, prosím? Váš otec říkal, abych přišla, kdybych měla nějaké problémy..."
Ale čarodějka jí také práskla dveřmi. Hrnec nyní své mučení rozšířil o to, že se až po okraj naplnil slanou vodou, všude po podlaze cákal slzami, přitom nepřestával poskakovat, hýkat, sténat a naskakovaly mu další bradavice.
Mladé čarodějce pomalu docházelo, co se jí hrnec snaží sdělit a tak se v následku neustálého řinčení nakonec pokusila změnit svůj přístup, což ji vedlo i k veliké spoustě nových známostí jak mezi válečníky, tak mezi řemeslníky s kterými se rozhodla šířit dobro a podpořit boj proti zlu, ve prospěch vlastního klidu.
(Inspirováno bajkou barda Beedleho)